(Upozornění. Zážitkově obohacující četba v předchozích/následujících článcích)
Čím dál častěji se mě lidi ptají - proč máš blog? Odpovídám protože mám občas potřebu někam napsat své citové výlevy. Na to hned padá další otázka - a proč to teda píšeš takhle veřejně? Myslíš, že to někoho zajímá? Zajímá. Zajímá to mě a to je to nejpodstatnější. Mě baví psát, mě naplňuje sepisování všech mých ať už depresivních či naprosto extatických stavů a pocitů, mně to pomáhá v hledání sebe samé. Mně. Jen a jen mě.
Je mi jedno, co si o tomto mém hobby kdo myslí. Ne, teď bych kecala.. Není mi to jedno. Není mi to ani trochu jedno. Proč lidi mají neutuchající potřebu nimrat se v životech ostatních. Protože 'si vylívají srdíčko veřejně a ne doma do polštáře' ? Je vědecky dokázáno, že když se může člověk někomu svěřit, uleví se mu mnohem víc, než když se to v sobě snaží dusit. A to, že je tady šance, že by se mohl objevit někdo, kdo je v podobné situaci nebo tam dokonce někdy byl a může vám pomoci, poradit.. ? To je podle mě super. A já? Nesvěřuju se pořád jednomu a tomu samému člověku dokola a dokola. Pokaždé se svěřím někomu jinému, vždy ale jen tomu, kdo o to má zájem a můj výlev si přečte.
Není to lepší než sypat své starosti pořád jednomu vyvolenému, který už toho může mít ve výsledku taky plné kecky? Je. Je to mnohem lepší - několikanásobně ohleduplnější, protože každý - úplně každý - má své problémy a strasti ať už si to připouští, nebo ne a přidávat někomu další jen protože je mám já a on ne? Ne, děkuji. V dnešní době, kdy jsou média a sociální sítě považovány za největší zabijáky veškerých reálných vazeb mezi lidmi, by byla škoda nevyužít je pro změnu na něco byť minimálně efektivního. Už jen to vidět, že si ten 'výlev' někdo přečte - ať už z čirého zájmu o situaci nebo jen proto aby nabyl pocitu, že je na tom v životě líp, je fajn. Ona pomoc přichází v mnoha podobách, ale pořád je to pomoc. Není za co, rádo se stalo.
Čím dál častěji se mě lidi ptají - proč máš blog? Odpovídám protože mám občas potřebu někam napsat své citové výlevy. Na to hned padá další otázka - a proč to teda píšeš takhle veřejně? Myslíš, že to někoho zajímá? Zajímá. Zajímá to mě a to je to nejpodstatnější. Mě baví psát, mě naplňuje sepisování všech mých ať už depresivních či naprosto extatických stavů a pocitů, mně to pomáhá v hledání sebe samé. Mně. Jen a jen mě.
Je mi jedno, co si o tomto mém hobby kdo myslí. Ne, teď bych kecala.. Není mi to jedno. Není mi to ani trochu jedno. Proč lidi mají neutuchající potřebu nimrat se v životech ostatních. Protože 'si vylívají srdíčko veřejně a ne doma do polštáře' ? Je vědecky dokázáno, že když se může člověk někomu svěřit, uleví se mu mnohem víc, než když se to v sobě snaží dusit. A to, že je tady šance, že by se mohl objevit někdo, kdo je v podobné situaci nebo tam dokonce někdy byl a může vám pomoci, poradit.. ? To je podle mě super. A já? Nesvěřuju se pořád jednomu a tomu samému člověku dokola a dokola. Pokaždé se svěřím někomu jinému, vždy ale jen tomu, kdo o to má zájem a můj výlev si přečte.
Komentáře
Okomentovat