Znáš to.. nuda, nohy na lustru, času tolik, že by si ho mohl prodávat v dárkovém balení do domova důchodců, duševně jsi někde mezi 5. a 7. nirvanou, vítr ve vlasech i peněžence #klasik Pak se zhluboka nadechneš a vědecky naprosto nevysvětlitelným způsobem se ocitáš na vysoké škole. Nejlépe někde v půlce týdne mezi hodinou o hovně a přednáškou o ničem.
A samozřejmě zrovna spěcháš - na autobus, XXL týden v Lidlu, na záchod.. prostě je to otázka života a smrti. A to se pak zákonitě něco posere. Protože bez toho by to prostě nebylo vončo. V tom lepším případě je to teda jen sousedčina chihuahua ve výtahu, když sami letíte do 6. patra narychlo položit kabely. Murphyho zákon nebo tak nějak se těm 'dobře' načasovaným náhodám odborně přezdívá. Osobně to teda nazývám 'Co jsem komu *spoustasprostýchslov* udělala.', ale tak každý tomu říkame jinak žejo - seskupením jiné *spoustysprostýchslov*.
Ze zkušenosti si dovolím říct, že 90 % elektronických zařízení - jako je mobil, počítač, nebo třeba důchodci - má 6. smysl, kterým dokáží vycítit, že něco potřebujete udělat rychleji než obvykle, a jako reakci na to světelnou rychlostí zpomalit. Zbylých 10 % je na reakci jednoduše příliš starých. V otázce tohoto evolučního upgradu ale překvapivě nezůstávají pozadu ani České dráhy a na takový upgrade pak paradoxně semtam doplácím. Takže vlastně každou neděli a pátek, kdy si po přečtení motta 'Lepší cesta každý den' s vidinou oné lepší cesty zakoupím jízdenku směr jeden z domovů.
Naivně totiž věřím tomu, že bude alespoň o kapku lepší než ta minulá. Ta, kde se mi po 2 minutách jízdy pokazila mašinka a já jela přes Kojetín se 4mi kufry, 3mi přestupy a 30ti turistikou posedlými seniory, co si příležitostně krátí cestování hrou na černé pasažéry. Nebo by teda mohla být alespoň o kapičku lepší než ta, kde přímo před naším /rychlíkem vyšší kvality/ uzavřeli trať, protože kdy jindy leštit koleje, než v dopravní špičce.
Ale já jsem hrozně skromná. Mně by vlastně úplně stačilo, kdybych neměla štěstí na spolucestující, co buď ze spánku prdí a mračí se u toho jak obloha nad Pražským hradem, nebo nám při případné poruše nabízí prošlé mléčné výrobky z Kauflandu. U druhého případu je pozitivní je alespoň to, že se u toho smíchem nedobrovolně odlíčím a hlavně že takový prošlý Termix rozprclý na vedlejším sedáku je prý pozornost od Českých drah.
A vůbec, co si stěžuju. Můžu být vůbec ráda, že jsem zatím pokaždé nakonec dorazila na správné místo. Byť o 3 a půl hodiny později a s lehkým tikem v levém oku a otevřenou kudlou v pravé kapse.
A samozřejmě zrovna spěcháš - na autobus, XXL týden v Lidlu, na záchod.. prostě je to otázka života a smrti. A to se pak zákonitě něco posere. Protože bez toho by to prostě nebylo vončo. V tom lepším případě je to teda jen sousedčina chihuahua ve výtahu, když sami letíte do 6. patra narychlo položit kabely. Murphyho zákon nebo tak nějak se těm 'dobře' načasovaným náhodám odborně přezdívá. Osobně to teda nazývám 'Co jsem komu *spoustasprostýchslov* udělala.', ale tak každý tomu říkame jinak žejo - seskupením jiné *spoustysprostýchslov*.
Ze zkušenosti si dovolím říct, že 90 % elektronických zařízení - jako je mobil, počítač, nebo třeba důchodci - má 6. smysl, kterým dokáží vycítit, že něco potřebujete udělat rychleji než obvykle, a jako reakci na to světelnou rychlostí zpomalit. Zbylých 10 % je na reakci jednoduše příliš starých. V otázce tohoto evolučního upgradu ale překvapivě nezůstávají pozadu ani České dráhy a na takový upgrade pak paradoxně semtam doplácím. Takže vlastně každou neděli a pátek, kdy si po přečtení motta 'Lepší cesta každý den' s vidinou oné lepší cesty zakoupím jízdenku směr jeden z domovů.
 |
| Pro co největší autentičnost oné mléčné situace vlastní ilustrace. |
Ale já jsem hrozně skromná. Mně by vlastně úplně stačilo, kdybych neměla štěstí na spolucestující, co buď ze spánku prdí a mračí se u toho jak obloha nad Pražským hradem, nebo nám při případné poruše nabízí prošlé mléčné výrobky z Kauflandu. U druhého případu je pozitivní je alespoň to, že se u toho smíchem nedobrovolně odlíčím a hlavně že takový prošlý Termix rozprclý na vedlejším sedáku je prý pozornost od Českých drah.
A vůbec, co si stěžuju. Můžu být vůbec ráda, že jsem zatím pokaždé nakonec dorazila na správné místo. Byť o 3 a půl hodiny později a s lehkým tikem v levém oku a otevřenou kudlou v pravé kapse.
Komentáře
Okomentovat