Na počest výročí narození největšího matematika světa, samozřejmě hned po Židanovi, dne, jehož datum vypadá jako konstanta π (3.14), ale možná taky na počest dnů, které π sice tak úplně v datumu nemají, ale po prožití můžeš s jistotou říct, že jsou tak moc naπ, že by si ho tam s klidem zasloužily.
Na světě je jen jediná věc, kterou nemůžete udělat. Teď nemyslím někoho zabít. Někoho zabít můžete, ikdyž to tak úplně nedoporučuju. Nikoho nemůžete donutit, aby vás miloval. A co taková láska na první pohled? Ta se v dnešní době s trochou štěstí, malovátek, nekonečných fashion možností, dobrého rodokmenu a milionů na účtu dá všelijak vychytat.. Ale i tak - myslíš, že existuje? Teď myslím ta pravá láska na první pohled. Existuje, ale je ojedinělá asi stejně jako pravá blondýna. A ve výsledku je to pořád jen láska povrchní. Milovat někoho jen proto, že má simetrická prsa či obličej, že má kulatý zadek, že má velké oči nebo třeba pelikána? Nic z toho nevydrží věčně. Nic. Proto to bez té druhé lásky - lásky od srdce - lásky upřímné, opravdové nemůže nikdy fungovat. Ano, překvapení - jeden druh lásky bez druhého nemůže existovat. A to jako proč? Protože ta povrchní časem ruku v ruce s mládím a zrakem odejde.
Nerozumím fyzice, vlastně ani té lásce, ale jestli jsem si něčím jistá, tak je to fakt, že čas je relativní pokud jde o lásku. Nikde není psáno, za jak dlouho se člověk dle nějakých 'všeobecně zažitých pravidel lásky' zamiluje. Žádná pravidla nejsou. Nikdo nám nikdy neřekne, co je správné. V tento okamžik přichází ten moment, kdy musíme dát na své pocity. Víš jak poznáš pravou lásku? Že jsi zamilovaný? Poznáš ji hned jak přijde. Ucítíš to. Může to být pouhé poklepání na rameno, může to být bomba mezi oči, mohou to být 'motýli v břiše'.. cokoli. Ne nadarmo se tomu pocitu tak říká, protože jediným možným pocitem, se kterým by se takové zamilování dalo zaměnit, jsou s naprostou jistotou jen opravdoví motýli v břiše. A fakt by mě srdečně zajímalo, jak často máš Babočku Admirál nebo Žluťáska v břiše. No počkej počkej Karle.. a za jak dlouho to na mě přijde ? Tak to ani sám Einstein, otec relativity, nedefinoval. Může to trvat hodinu, může to trvat rok. Chce to čas. Dokonalým příkladem by mohly být všechny ty vztahy, které vznikly z dlouholetého přátelství. Nebylo to hned, ale přišlo to ve chvíli, kdy to nikdo z friendzone nečekal.
Vždy záleží na tom, jak moc detailně se snaží člověk ten vztah vnímat a kolik komplikací a nedokonalostí v něm hledá. Nemůžeš se do druhého zamilovat úplně v každém jednotlivém detailu, ale můžeš se do něj zamilovat kvůli tomu jednomu jedinému. Stačí v tom nehledat ty zbytečné komplikace. Proč zbytečné? Protože nakonec, pokud někoho opravdu miluju, dokážu přehlédnout lecjakou nedokonalost. Já je hledala. Ty komplikace. Je to pár let zpátky a v tu dobu jsem ani trochu nevěřila, že něco jako láska existuje, natož aby to byla 'pravá láska'. Pfff, to určo. Myslela jsem si, že protějšek musí být dokonalý - mít stejné názory, vkus, způsob myšlení.. chyba. Nemusí. A taky že nikdo takhle dokonalý neexistuje.. pravda. Takové kombinace neexistují a pokud ano, tak je z 95% pravděpodobné, že z toho nakonec vyklube incest. A to nechceš. Nespěchej. Pokud nevidíš žádný zásadní problém, jako třeba, že protějšek je fakt kočičák a ty máš jak na potvoru alergii na kočičí chlupy, dej tomu tolik času, kolik budeš potřebovat. Buď svůj. Buď tolerantní. Buď upřímný. A to nejen ke své kočce i sám k sobě. A hlavně.. buď trpělivý. Krásné věci chtějí čas - láska chce čas. Ono to jednou přijde.
Komentáře
Okomentovat